International Rally – Belarus Home Spirit – Minsk 2017

Jana a Jiří Chválovi, KČT Slovan Pardubice

Tam letos snad ne –
příští rok bude v Rusku MS ve fotbale
a nebudou snad potřeba viza

Touto "recepcí" prošlo 1200 účastníků

Zahájení srazu –
i přes zimu lidé přišli

Vlajek je 16, ale pořadatelé uváděli 15 národů

Teplo zrovna nebylo

Takhle mizely materiály propagující ČR

Long table

S Voloďou jsme řešili základní filozofický problém:
život je krátký, ale vodky je mnoho

Česká ulice na letišti v Minsku

Válečný vysloužilec s flašinetem
vytváří zvukovou kulisu (Ty naše písničky...)

Folklor v Bělorusku žije!

Na základě pozvání běloruského karavanisty Vladimíra, který se posléze projevil jako náčelník setkání, zprostředkovala Expedice Apalucha, o. s. (manželé Jeřábkovi) účast českých a jednoho slovenského karavanisty na této akci, konané ve dnech 29. dubna až 1. května 2017 v hlavním městě Běloruska Minsku.

Manželé Jeřábkovi zveřejnili informaci o tomto setkání na portálu Caravan 24, kde upozornili na to, že přátelé z Běloruska zařídí, abychom obdrželi bezplatná (sportovní – turistická) víza. Obvyklý poplatek za vízum je 35 Euro; jsou však české zprostředkovatelské firmy, které na netu inzerují opatření víza, včetně nezbytného pozvání za částku 3000 Kč. Trochu nás mátl anglický název setkání (ale i v Bělorusku ten kdo nepoužívá angličtinu, není in). Home jsme přeložili jako dům, nebo domov, ale slovo spirit má nejméně dva významy, a sice duch (což měli nejspíše na mysli pořadatelé), tak i tvrdý alkohol (samohonka, na východě Slovenska lavórovica – tak jsme to přeložili my). V reálu došlo jak na duch, tak i na to druhé (i když v rozumné míře). Naše peripetie před a po Rally vyjdou v samostatné reportáži v některém z příštích čísel tohoto časopisu, nebo časopisu Camper. Tedy akce se konala na starém letišti v Minsku, které je sice ve městě, ale je již mimo provoz. Tato situace byla trochu matoucí, protože všichni místní znají letiště současné, které je „nedaleko“ města (40 km). Samozřejmě si všichni domorodci mysleli, že takováto akce musí být na novém letišti a tak nás i tím směrem posílali v okamžiku, když nám vypadla navigace. Obecně se na navigaci nelze plně spolehnout. Nakonec všichni účastníci uznali, že pořadatelé volili dobře, protože před začátkem srazu vytrvale pršelo a pronikly k nám informace, že stání bude na trávě. Naštěstí zde byl i dostatek volných betonových ploch.

Celkově je nutno vycházet z toho, že karavaning není v této zemi příliš rozvinut a pořadatelé se chtěli tímto setkáním dostat do podvědomí široké veřejnosti (v rámci srazu uspořádali něco jako den otevřených dveří). Z tohoto titulu nedostatky akce zdůrazňovat nebudeme, jsme rádi, že jsme mohli tamější karavanisty podpořit. Označení místa srazu v téměř dvoumilionovém Minsku nebylo žádné, ale nakonec místo srazu našel každý (což patří i k dovednostem karavanistů, aby se vyznali i v nepřehledné situaci). Recepce a platby pro cca 1200 účastníků se odbývaly ve stanu, který pojal současně (za vytrvalého deště) asi 6 lidí. Komfort to nebyl, ale fungovalo to. Za posádku pořadatelé požadovali 60 běloruských rublů (jeden rubl je asi 13 Kč). Rubly jsme získali na místě výměnou za dolary. V české bance se při dotazu na tuto měnu shovívavě usmívali. V ceně byl pobyt v ohrazeném a střeženém (někdy až příliš) prostoru, přípojka elektro, cisterna s pitnou vodou (používali jsme ji jako technickou – v Bělorusku se obecně doporučuje používat vodu balenou, nebo ji převářet), mobilní WC (no comment) a relativně bohatý kulturní program, jehož hlavní část tvořila téměř dvoudenní vystoupení folklorních souborů. Vzhledem k deštivému a chladnému počasí by účastníci uvítali, kdyby prostředky vynaložené na tyto soubory, byly použity jiným způsobem (např. na úhradu prohlídek města autobusy). Dále po celou dobu srazu byly na místě stánky nabízející různé místní rukodělné výrobky, občerstvení (šašlik, kvas), presentovala se výstava místních léčivých bylin, sportovní soutěže, atd.). Po slavnostním zahájení v poledne dne 29. dubna, při němž figurovali čelní představitelé radnice v Minsku, následoval již shora zmíněný program, do kterého přispěli účastníci akcí „long table“ (když anglicky, tak anglicky – rozumí se dlouhý stůl), neboli nabídka národního občerstvení, jehož náklady hradí sám účastník. Česká ekipa dále prezentovala českou republiku propagačními turistickými materiály v několika jazycích. Velkou přepravku těchto prospektů dodala instituce Czech Tourism, FCC ČR a Výtopna Praha (to je ta pivnice na Václavském náměstí cestou dolů vlevo pod koněm, kde Vám pivo přiveze malý vláček; majitel v současné době zřizuje pobočku podniku v Chicagu). Všechny materiály byly za krátkou dobu s povděkem rozebrány. Celému setkání věnovala pozornost místní televize.

Přátelské kontakty mezi jednotlivými posádkami jsou na takovýchto akcích samozřejmostí. V našem případě náladu ještě zpestřoval český vojenský vysloužilec z WW I, který místo trafiky po válce dostal flašinet. Mimo českých hašlerek, zazněla i Kaťuša.

Druhý den policejní kordon celý prostor karavanů uzavřel (byli jsme vlastně enklávou cizinců uprostřed Minsku – vycházející z této enklávy byli podrobováni důkladné osobní kontrole). Po asi dvou hodinách dostala policie zřejmě jiný rozkaz a do a z kempu se mohlo zcela volně, včetně korzujících obyvatel Minsku, což byl zřejmě záměr pořadatelů – propagace karavaningu. V poledne byl mítink slavnostně uzavřen, všechny národní ekipy obdržely diplomy za účast. Bylo konstatováno, že srazu se zúčastnilo cca 1200 lidí (přesná čísla se příliš nenosí, zřejmě ještě z doby, kdy platilo „nas mnogo“), 400 posádek a 15 národů (v závorce následujícího textu uveden počet posádek). Polsko (118), Estonsko (103), Bělorusko (58), Litva (40), Rusko (47), Finsko (33), Česko (22), Slovinsko, Lotyšsko, Ukrajina, Slovensko, Francie, Německo, Bulharsko, Moldávie. Valnou část kempu tvořila obytná auta; obytné přívěsy byly v menšině. Odpoledne se ještě část účastníků vydala autobusy na prohlídku města se zastávkami (cena za osobu cca 22 rublů) a s překládaným komentářem do češtiny (díky Jeleně Štěrbové). Účastníci autobusového okruhu městem se přesvědčili, že Minsk má sice malé, ale přeci jen příjemné historické centrum (až na tu zimu; ale jsme v Rusku – průvodkyně nás utěšovala tím, že toto je sice typické počasí pro Minsk (všude okolo bylo dle radia teplo – Moskva, Kyjev), ale v Londýně je to horší); většina informací uvádí, že celé město bylo ve WW II zničeno. Posléze jsme informováni, že i staré město je citlivě provedená replika (podobně jako Varšava). Rozměr města charakterizuje hlavní třída Nezávislosti o délce cca 15 km; v centru se jedná o monumentální budovy ještě z dob Sovětského svazu, na okrajích o sídliště. Česká stopa: třída Nezávislosti, než ji prezident Lukašenko nechal takto přejmenovat (proč by se to také mělo jmenovat po nějakém vzdělanci), se dříve jmenovala třída Františka Skaryny, což byl významný běloruský vzdělanec a tiskař, který své bible ve staroběloruštině tiskl v Praze (okolo roku 1517). Zemřel jako královský zahradník Ferdinanda I. na pražském hradě.

Jsme upozorněni na budovu KGB, o interiér nikdo nejeví zájem. Jako pikantnost je nám ukazován dům, kde svého času bydlel Lee Harvey Osvald, který před tím, než v Dallasu zastřelil JFK, zde žádal o sovětské občanství.

Do večera opustili účastníci srazu letiště, aby se rozjeli za svými dalšími cíli v Bělorusku (počasí konečně ukázalo svou přívětivější tvář), ale to je již jiný příběh. Jsme rádi, že jsme BY navštívili; karavanisté nejezdí dělat politiku (to přenecháme jiným), i když ji vlastně přátelskými setkáními také dělají, ale navazovat přátelství (na vlastní náklady), v našem případě s 15 národy z Evropy (v dikci textu dřívějšího hitu „Z národů ač jsme různých, jedno přání…“).

Text a foto: Jana a Jiří Chválovi, září 2017

My pobědili! Pán nalevo v červené bundě je náčelník sraz Vladimír zřejmě seděl modelem karavanistovi na logu srazu Část české výpravy na závěru setkání Celá (téměř) česká výprava na schodech Národní knihovny v Minsku

To není Praha, ale Minsk Památník obětem války v Afganistánu – betonová deska vyříznutá z ranveje letiště v Kábulu Vsjo balšoje Malé historické centrum